Penězožrouti a penězonosiče: bohatněte s rozumem

Jakých hříchů se rodiny i jednotlivci nejčastěji dopouštějí na svých rozpočtech? Kde vznikají černé díry ve finanční gramotnosti Čechů? Pojmenovali jsme pět problematických oblastí při správě rodinných financí a přinášíme návod, jak se vyhnout zbytečným chybám.

Nulový přehled o příjmech a výdajích

Když máte na účtu pět set nebo pět tisíc korun, nákup vypadá jinak. Pak máte doma plnou ledničku prošlých jogurtů, a abyste zaplatili povinné ručení nebo doplatek na elektřinu, musíte jít do minusu. Klíč ke správnému hospodaření s penězi má jméno bilance příjmů a výdajů. Vezměte si tužku, papír a kalkulačku. Vytvořte si dva sloupce — příjmy a výdaje. Sloupec výdajů ještě rozdělte na „penězožrouty“ (tzv. pasiva neboli výdaje, které pouze odcházejí; v budoucnu se tyto peníze už nevrátí) a „penězonosiče“ (tzv. aktiva neboli výdaje, kterými se dnes vzdáváte určité částky peněz, abyste v budoucnosti získali víc). Sepište si veškeré měsíční výdaje. Pokud za dovolenou utratíte 18 tisíc, je to výdaj 1,5 tisíce za měsíc. Podtrhněte si výdaje, které musíte vynaložit (inkaso, splátky, nájem, pojištění, školné...). V sekci penězožroutů ještě zvýrazněte položky, které můžete nějak ovlivnit, ideálně snížit. Na položky, které musíte platit měsíčně, i kdyby čert na koze jel, si nechte peníze na účtu či doma v šuplíku. Ze zbylých peněz musíte udělat penězonosiče.

Bez cíle

Nelze dobře rozhodnout o ukládání volných peněz, když nestanovíte, k čemu mají sloužit. Stejně jako není možné si sbalit kufr na dovolenou, aniž víte, kam pojedete. Vybalit u moře z kufru péřovku a lyžáky by bylo nemilé. Musíte si prostě vybrat cíle.

Jak na rodinný rozpočet

Projděte si starší (ale nestárnoucí) seriál o rodinném rozpočtu

• Proč je nutné si vést rodinný rozpočet
• Jak stanovit cíle rodinného rozpočtu
• Jak správně hodnotit příjmy
• Při inventuře příjmů buďte absolutně upřímní
• Nepřítel rodiny jsou drobné výdaje
• Co to jsou povinné výdaje
• Výdaje nezbytné, nutné a zbytné
• Co je rodinné bohatství
• Co dělat s finančními přebytky
• Sedm rad pro rodinné ministry financí

Cíle můžeme rozdělit na krátkodobé (do dvou let), střednědobé (do 5–10 let) a dlouhodobé. Není překvapení, že když si koupíte dům, bude potřebovat za nějaký čas rekonstrukci. Nemůže nás zaskočit, že pračka jednou dopere a mrazák domrazí. Naše děti pojedou v sedmé třídě na lyžařský výcvik a my půjdeme jednou do důchodu. Při stanovování cílů ovšem můžeme nechat fantazii toulat. Někdo by chtěl v padesáti chalupu na Šumavě a jiný by se chtěl do pěti let podívat třeba do Karibiku. Rozdíl mezi těmi, kdo do smrti jen chtějí, a těmi, kdo si alespoň zčásti svůj sen splní, je právě v činech. Nakreslete si tedy časovou osu a naneste na ni všechny tyto očekávatelné i vysněné cíle.

Podceňování rizik

Zpátky nohama na zem. Všechny materiální cíle se dají pořídit za peníze. Ovšem za peníze se dá dnes ovlivnit i zdraví. Pokud bych vám dal k dispozici stroj, který vám v příštích pěti letech vytiskne peníze v hodnotě přes milion korun, jak byste se o něj starali? Věřím, že byste ho každý den oprášili, promazali, dávali do něj jen to nejlepší palivo a určitě byste si ho dobře pojistili.

Takovým strojem na výrobu peněz jsme my sami, případně náš majetek, který umí generovat pravidelné příjmy. Přesto se mnozí z nás cítí být nezničitelní a riskují nejen ztrátu možnosti plnit si sny, ale pokud máme rodinu, ohrožujeme taky budoucnost svých nejbližších.

Vypište si všechna rizika, která mohou ohrozit váš příjem nebo způsobit významné finanční škody. Zpravidla se jedná o ztrátu zaměstnání či neúspěch v podnikání, mohou to být zdravotní komplikace – dlouhodobá nemoc či vážný úraz, v nejhorším případě smrt. Významné finanční škody může způsobit škoda na vlastněném majetku či škoda způsobená na zdraví či majetku někoho jiného. Pro podnikatele a majitele firem může být likvidační škoda způsobená chybným rozhodnutím managementu, vleklé soudní spory a další.

Rizika, když budete poctiví a pečliví, pojmenujete snadno. Rozhodnutí, jak případné ztráty či škody eliminovat, už tak jednoduché není. Je třeba nalézt hranici, mezi tím, kdy jsem schopný se se ztrátou či škodou vyrovnat vlastními silami, a okamžikem, kdy už je výhodnější uzavřít pojištění. To už je práce pro schopného a nezávislého finančního poradce.

Pokud chci řídit rodinný rozpočet, musím držet pevně otěže a vyhrát nad každodenním pokušením koupit si to či ono. A všechno, co nepatří mezi měsíční výdaje, odložit jinam. Babičky tomu říkají hrníčkové hospodářství. Peníze vždycky napřed rozdělí do hrníčků na nejnutnější výdaje: nájem, elektriku, živobytí. A když jsou tyhle „povinné hrníčky“ plné, můžou zbytek rozdělit do dalších hrníčků – v jednom spoří na Vánoce, v druhém na vnoučata, třetí je na opravu střechy...

„Všeobecné obchodní podmínky“ hrníčkového hospodářství jsou srozumitelné každému. Z dlouhodobého hlediska má ale tenhle systém pořádnou nevýhodu: z peněz vám stále ukusuje démon zvaný inflace. Inflace je jinými slovy znehodnocení úspor vlivem růstu cen. Kdybych dal před deseti lety do hrníčku dvacetikorunu, koupím si dnes deset rohlíků. Tenkrát to ale bylo rohlíků dvacet. Proto dnes chodíme s penězi na finanční trh a snažíme se je zhodnotit. Rozhodnutí, který spořicí či investiční produkt vybrat, závisí na tom, kolik peněz budeme dávat stranou (víme z bilance) a za jak dlouho a k jakému účelu je budeme potřebovat (víme z časové osy přání a cílů). I zde ovšem doporučuji poradit se s nezávislým odborníkem.

Zlaté desatero

1. Najděte si svého finančního poradce dřív, než si on najde vás
2. Hledat osobního finančního poradce v bance je jako radit se o hubnutí s prodavačem v McDonaldu
3. Pojištění majetku a pojištění osob na rizika
4. Spořit v kapitálovém či důchodovém životním pojištění, nebo investičním pojištění dle potřeby, pokud na to máte.
5. Nejlepší pojištění pro dítě je, když jsou dobře pojištěni jeho rodiče
6. Dobře nastavená hypotéka je výhodná investice, a nikoli nekonečný úvěr
7. Kreditní karta je dobrý služebník, ale špatný pán
8. Nevěřte nabídkám, které slibují nesplnitelné – nikdy nic nesplní
9. Bezrizikový výnos u investic je dnes 1–4 procenta ročně, kdo slibuje víc, je lhář
10. Dlouhodobě se s rozumnou mírou pravděpodobnosti dá vydělávat na finančním trhu maximálně 10–12 procent ročně.

Být příliš aktivní ani příliš pasivní se nevyplácí

Aktivní blbec byl dřív a je i dnes horší než nepřítel. Přílišná aktivita není žádoucí ani při finančním plánování. Pokud jsme správně zhodnotili cíle, možnosti a rizika, není třeba dělat žádné prudké pohyby. Ani když jsou zprávy plné finanční krize, ani když zlato trhá nová maxima. Ale usnout na vavřínech také není správná strategie.

Řekněme, že jednou za půl roku bychom pro sebe měli udělat následující kroky — udělat si novou finanční bilanci, na jejímž základě případně upravíme finanční plán. V bilanci jsme si zvýraznili položky, které můžeme ovlivnit — může to být účet za telefon, energie, poplatky v bance nebo třeba (ne)kouření. Zkuste zjistit, zda na těchto položkách můžete ušetřit (zde rozhodně najdou rezervy i ti, kdo říkají, že jim žádné volné peníze nezbývají). Nad sloupcem příjmů se můžete zamyslet, co udělat proto, aby se příjmy zvýšily.