„Chci být bohatý!“ Jak často slyšíme tuhle větu! Mnoho lidí si představuje bohatství jako výhru v loterii, či nečekané dědictví. Ovšem takhle to ve světě úspěšných nechodí. Každé peníze by měli být zasloužené a hlavně podložené osobním a morálním sebevývojem!

V dnešním světě mě neudivuje to, že chtějí být všichni bohatí, ale to co mě udivuje je způsob, jakým toho chtějí lidé dosáhnout. Málokdo chápe, že cesta za pravým bohatstvím by měla být uvědomělá a konkrétní. Mnoho lidí taky nechápe, že čím má člověk více peněz, tím větší by měla být jeho odpovědnost a rozumnost.

Myslím si, že nic nenapáchalo tolik zla, jako peníze ve špatných rukou! Toto je důvod, proč si myslím, že loterie, sázky a jiné „rychlé peníze“ mohou být nebezpečné. Jistě známe lidi, kteří vyhráli obrovské sumy peněz a svým nerozvážným a nerozumným chováním se za chvilku ocitli na mizině. Dokonce jsou i případy, kdy lidé skončili hůře, než na tom byli předtím před svou „šťastnou“ výhrou. Epikúros ze Samu říká: Mnozí lidé, když dosáhli bohatství, nezbaví se bídy, nýbrž ji jenom vymění za bídu ještě větší. Čím to je, že lidé neumějí s penězi pracovat? Chyba bude zřejmě v nedostatečném finančním vzdělání! Lidé prostě neznají funkci peněz! Člověk se ale musí naučit pracovat s penězi. Jinak, tak je rychle získal, tak také je rychle ztratí! Proto by si každý z nás měl peníze zasloužit a naučit se s nimi pracovat!

Chtěl bych Vám povyprávět jeden příběh. Vypráví o tom, jak dobré je podstoupit cestu vývoje za získáním bohatství...Před sto lety na jednom americkém pobřeží žil jeden otec a ten měl jediného syna. Otec byl velmi bohatý a vlastnil jednu námořní společnost. Jeho syn však píli, pracovitost a rozumnost po svém otci nezdědil. Byl to líný poflakovač, který celé dny nic nedělal a spoléhal na to, že jednou, až zdědí otcovo bohatství, bude bohatý. Otec neměl tu sílu donutit syna pracovat a tak vymyslel plán…

Jakmile otec zemřel, byl syn velice nemile překvapen, když se od notáře dozvěděl, že mu otec odkázal pouze dopis, který nyní dostal. V dopise stálo, že se má dopravit na jeden velmi vzdálený ostrov, kde se dozví u dalšího notáře více informací. Mladík byl zděšen. S tímto nepočítal. Začal si zoufat, jak se mám dostat na tak vzdálený ostrov, když nemám žádné peníze? Jelikož mu otec nezanechal přímo ani dolar, nezbývalo mu, než se nechat najmout u jedné námořní společnosti, která plula na otcem určený ostrov.

A tak byl nezdárný syn donucen poprvé v životě pracovat. Jistě si dokážete představit, že se mu jako obyčejnému námořníkovi práce našlo celkem hodně. Když se po roce dostal na ostrov a dostavil se k dalšímu notáři. Dozvěděl se, že musí plout ještě na jeden mnohem vzdálenější ostrov. Mladík pochopitelně nebyl vůbec nadšen. Ale za roční cestu již ovšem pochopil, co otec tímto cestováním sledoval, a tak se bez meškání vypravil na druhou cestu. Cesta trvala dva roky. Byla mnohem strastiplnější než cesta první. Ovšem z líného hocha bez pořádných zásad, se stal tvrdě pracující muž, který se nebál žádné překážky. Mladík poznal, že to s ním otec myslel dobře. A tak když dorazil na poslední ostrov, splnil otcovu vůli a mohl se stát majitelem námořní společnosti, kterou mu otec zanechal…

Náš jednoduchý příběh zdaleka nevystihuje všechno. Vypráví však, že bohatství by nikdy nemělo „spadnout z nebe.“ Získat bohatství by měla být cesta. Cesta rozumu, vývoje a odvahy. Jak říká T. S. Eliot: Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko, mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Spousta lidí, si dnes stěžuje, že je chudá, že nemají peníze. Ne každý ví, že o tom, jak budeme bohatí určuje naše největší bohatství a kapitál. Naše mysl. Hezký je citát od Xenofóna: Bohatství a chudobu nemají lidé v domě, ale v duši. Každý z nás má stejné možnosti. Každý si může peníze zasloužit. Záleží pouze na nás, jestli budeme „fňukat“ a říkat si: „já jsem nic nevyhrál,“ „nic pořádného nezdědil“ apod. Můžeme se ovšem pokusit si peníze zasloužit a začít přemýšlet a pracovat na sobě! Záleží na nás, jakou se vydáme cestou!